Pokračujeme v příběhu o Martině, Vladimírovi a malém Honzíkovi…
Cítila se natolik slabě, že se nebyla schopná se zvednout. V krku obrovský knedlík, v břiše těžko popsatelné křeče a pocit na zvracení. Vyděšený synek jen přerývavě vzlykal ve své postýlce a uslzenýma očima vyčítavě hleděl na svou zhroucenou matku.
Co teď dělá Vladimír?!
Martina se celá chvěla, a ačkoli měla snahu už klidněji na dítě promluvit, nešlo to. Z krku se jí vydral jen tlumený chrapot a tělo ji celkově odmítalo poslouchat. Hlavou jí běžely nekontrolovatelné myšlenky, co asi v tu chvíli Vladimír dělá, a tajně si v ten okamžik přála, aby ji takhle našel. Zhroucenou, nešťastnou, ukřivděnou… Aby docenil její snahu, a by viděl, jak neuvěřitelně náročné je zůstávat doma a celý den svědomitě pečovat o jeho dítě!
V ten okamžik probleskla Martině hlavou velice znepokojivá myšlenka. Co když se mu už vůbec nelíbí?! Co když si její manžel nakonec myslí, že ona už není dobrá k ničemu jinému, než ke službě v domácnosti?! A co když si to zrovna teď rozdává s tou novou mladou kolegyní od něj z kanceláře?!
Z posledních sil se odplížila do koupelny a zahleděla se na sebe do zrcadla. Hrůza! Hrůza, jak za poslední týdny sešla! Prudce popadla kartáč na vlasy a rozrušeně je začala zcela nešetrným způsobem rozčesávat. Nešlo to vůbec dobře! Vlasy se zacuchávaly a bodlinky hřebenu v nich zůstávaly uvězněné. Jakoby se proti ní najednou spikl celý svět! Nakonec škubla natolik silně, až se kartáč ze zajetí uvolnil, společně s obrovským chomáčem čerstvě vytrhnutých vlasů.
Z dětského pokoje se bez přestání ozýval přerývaný dětský pláč.
Třesoucí se rukou popadla červenou rtěnku. Aspoň ústa si musí nalíčit, to jí vždycky ohromně slušelo! Ruce ji ale odmítaly poslechnout a namísto dráždivě zvýrazněných rtů, spatřila Martina v zrcadle pitoreskní tvář unavené ženy s nepřirozeně vykulenýma očima a rozmazanou rudou barvou kolem svěšených úst…
Bezmyšlenkovitě popadla froté ručník a se vzrůstající intenzitou začala rty drhnout až do nepříjemného pálení. Nato prudce připlácla svou rtěnku na dosud vyleštěné zrcadlo a se zcela nezvladatelnou energií ji rozmazala po skleněné ploše. Když bylo dílo dokonáno, klekla si na dlažbu v koupelně a její vysílené tělo zcela ovládly nepříjemné záškuby, připomínající hlubokou škytavku. Propadala se kamsi do neznáma a již nebyla schopná jakékoli akce… Jen synův vyděšený pláč bolestivě narážel na membránu matčiných učních bubínků.
V takto neutěšeném stavu ji našel Vladimír a přivolaný lékař po důkladnějším vyšetření konstatoval prodělaný hysterický záchvat.
Konec dobrý, všechno dobré?
Martině bylo doporučeno ambulantní léčení na psychiatrické klinice, na které také bez většího odporu nastoupila. Velice záhy si totiž uvědomila, nakolik nebezpečné bylo její chování nejen pro ni samotnou, ale především pro malého syna a celé její, dosud relativně spokojené, manželství.
Autorka: Lea Raif
Foto: Pixabay
