Dnes pro vás máme rozhovor s Olgou Šípkovou, se kterou si povídala Petra Krajčinovič o dokonalosti a radosti ze života.
Oli, jaké závislosti by si nechtěla mít?
Já bych řekla nejen závislosti, ale i určitý stereotyp. Kdy člověk pořád pracuje a snaží se všechno zvládnout a vlastně už nemá chuť. A přesto se bojíte z toho kruhu vystoupit. Svírá vás pocit, že musíte být dokonalí. Tlačíme na sebe, aby všechno bylo super a přijímáme zodpovědnost i za to, za co ji nemusíme mít. Člověk bere ten stereotyp jako normu a nedokáže z něj vystoupit. Důležité podle mě je dokázat se nesmiřovat s tím, že nám není dobře.
Ty stereotypy jsou navázané na vzorce chováni z dětství. Jak tobě se podařilo některé ty stereotypy rozbourat.
Já jsem měla období, kdy jsem brala antidepresiva a věděla jsem, že to není řešení. Antidepresiva tě dostanou z toho, že nemůžeš spát. Ale pokud nesáhneme do těch vzorců, které máme v sobě, pokud neuděláme vědomou změnu, tak se budeme pořád vracet? Tak jsem začala pracovat se svými tématy jako je strach a tlak na výkon. Začala jsem se vyrovnávat s minulostí. Hodně jsem řešila, že člověk má tendenci soudit druhé a porovnávat se. Mně strašně pomohlo, že jsem se naučila brát své chyby jako zkušenosti.
A jak si dříve reagovala na chybu?
Já jsem byla taková ta poslušná holka, která dělala to, co měla, hlavně, ať se nikdo nezlobí. Tím pádem jsem neměla hranice a neuměla říci ne. Naslibovala jsem, co se dalo a pak jsem to nestíhala. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem neměla čas na svoje děti, a to mě trápilo. Začala jsem věci dramatizovat a moje tělo mě zastavilo. Vše začalo tím, že jsem přestala spát. A pak jsem musela na sobě začít pracovat.
Když si začala tancovat ve StarDance, tak už ses cítila dobře?
Ve StarDance jsem už byla zaléčená. Já si myslím, že StarDance byla jedna z posledních kapek. Došlo mi, že je potřeba se sebou něco dělat. Lidi mi na sociálních sítích vyčítali, že tam nemám co dělat, že mám základy. A můj lektor Marek Dědík jim vysvětloval, že on musí ty základy předělávat. Tenhle podnik byl úžasně vznešený a vládly tam skvělé vztahy, jenomže já jsem vůbec neměla zpracovaný vztah k sobě. Chtěla jsem být nejlepší a strašně jsem dřela. Tři večery seš úspěšná. Tři desítky. Říkáš si jo, jsem dobrá. A čtvrtej večer tě národ vyhodí. A to opravdu bolí. Říkáš si, já se nelíbím lidem. Nikdo mě nemá rád. Nemám tu svoji hodnotu. Pak jsem si uvědomila, že to není živobytí. Tančím pro radost. A řekla jsem si dost, já chci mít z věcí radost. Nechci je dělat pro výkon. Chci najít tu radost sama v sobě.
Když se vám porouchá duše, tak to není hned vidět, ale je potřeba s tím něco dělat. Když si zlomíte ruku, jdete a dostanete dlahu. Bolavou duši většina lidí řeší: je mi blbě – napiju se, je mi blbě – vezmu si prášek, je mi blbě – uteču. Já jsem také utíkala. A řekla jsem si, že už nechci utíkat.
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.
Připravila: Katka Soušková
Zdroj: Fit a Fresh
Foto: Fit a Fresh
