Člověk je otrokem zvyku, ať chce anebo ne. Když jsme byli malé, dělaly jsme všechno proto, abychom se cítily dobře.
Když nás něco bolelo, brečely jsme. Kdykoliv jsme potřebovaly, řekly si o pomoc. Smály jsme se všemu a za všech okolností. Byly jsme uvolněné. S diskomfortem jsme se dokázaly ohromně rychle a efektivně vypořádat. Když jsme něco chtěly, vzaly jsme si to.
Vzpomínám na dny, kdy bylo mladší dceři něco okolo tří let a na otázku: „Jak se máš?“ odpovídala: „Já? Já jsem spokojený dítě“. Teď je jí skoro dvanáct let a mimo to, že já a můj muž jsme v kategorii trapní, je stále spokojené dítě a nestydí se to říct nahlas.
Rozhlížím se kolem sebe, vnímám všemi póry emoce a pocity druhých, které se promítají do jejich těl, nálad i povah. Každý den jsou to pro mne desítky „studijních modelů“ toho, jak si člověk dokáže ubližovat náladami, stresem, jídlem a vyfabulovanými důvody proč to či ono nelze změnit. Po čtyřicítce se odpor ke změně stupňuje do „proč bych to dělala“. A po padesátce, někdy později, po více či méně úspěšných pokusech, dojdeme k „teď už je to stejně jedno“.
Pardon, ale vesmír nás poslechne. A pomůže nám to, co si namyslíme, zrealizovat. Když chcete být nespokojení, budete. Pokud jedete v modu a na otázku: „Jak se máš“? Odpovídáte: „Stojí to zaprd“. Ten koláč večer si dám, na mě nezáleží.“ Koláč se jde rovnou usadit do boků, břicha nebo stehen. Tělo poslechne!
Ano, Zhýralka je takový můj ventil nadsázky. Z praxe vím, že humor a nadsázka jsou zdrojem těch dobrých hormonů, které odbourávají stres a mohou vám významně pomoci v redukci váhy. Zasmušilost, odevzdanost a nespokojenost neprospívají duši, natož tělu. V posledních dvou dnech jsem vedla on-line koučinky s několika klientkami, kdy jsem všem z nich vysvětlovala podstatu příčiny a důsledku.
Všechny ženy, se kterými pracuji chtějí zhubnout, až na pár případů. A opravdu nám chvíli trvá, než najdeme podstatu jejich přibírání na váze. A důsledek je nám pak při pohledu do zrcadla jasný. Z příčiny se stal časem vypěstovaný zvyk, který se promítl do našeho těla.
Mnoho žen řeší nadváhu či obezitu. Opravuji, málo žen neřeší svou váhu. Ženy v mé péči samy sobě po pár týdnech přiznávají, že se staly otrokyněmi zvyků. A většina z nich pochopí, že pro trvalý úspěch při redukci váhy je nutné přetnou řetěz stravovacích návyků. Chcete vědět jaké jsou nejpevnější okovy, ze kterých si tenhle pomyslný řetěz kováme?
Společným jmenovatelem je upřednostňování ostatních. Zapomínáme si sáhnout proto, co chceme. Zabrečet si, když nás něco bolí. A už vůbec si neřekneme o pomoc. Pojďme se vrátit na začátek dnešní Zhýralky. Probuďme holky v nás. Zabrečme si, když nás něco bolí. Řekněme si o pomoc, pokud ji potřebujeme. Jestli něco chceme, pojďme si proto. Nevzdávejme se. Nikdy. Za žádných okolností. Smějme se, co hrdlo ráčí. A kila půjdou dolů sama. Teda skoro.
Zápisník zhýralé matky předchozí díl.
Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Petra Krajčinovič
