Blogy

Zápisník zhýralé matky: Když dostanete kopačky

Když si myslíte, že všechno funguje tak, jak má. Přesto, že děkujete tam nahoru, udržujete si figuru, víte, co a jak a dovolíte si aspoň na chvíli pocit štěstí, přijde ťafka.

Taková, kdy se vám v těle všechno sevře, zaplaví vás adrenalin s kortizolem, které vystřídá smutek, vztek a strach. Takové chvíle přicházejí většinou se ztrátami. Ať už jsou to rozchody, vyhazovy nebo úmrtí. Prostě, když vám život vystaví červenou kartu a dostanete kopačky. 

Jak nevdechnout tabulku čokolády, neprolít večer vínem a s kopačkovým stresem se vyrovnat? Jedno je jisté, nelze se na něj připravit. A i kdyby ano, předem nedokážeme odhadnout a odladit následky šoku. Přesto lze takovýto stres zmírnit, aniž byste si ublížili. Tomu se bude věnovat dnešní Zhýralka. 

Možná vám mluvím z duše. A rozhodně je tento blog z té mojí. Zrovna včera jsem dostala po dvou letech kopačky. Od koho, to si nechám pro sebe, ale je pravda, že v té mírnější – pracovní verzi. Přesto, že jsem tušila, že tímto směrem směřujeme už nějaký čas, stejně mě ohromilo překvapení a na pár chvil mě paralyzoval stres, když zpráva přišla mailem. Přiznám se, že v první fázi (popírání) jsem velmi mírně zahřešila, avšak v momentě, kdy se dostavil vztek, řekla jsem si:“ nebudu si ubližovat“. NIJAK! Nutno dodat, že se stresem u svých klientů pracuji už dlouho. A bývá pro mě jedním z nejsložitějších úkolů, které ve své profesi řeším. A ve své nové knize V moci chutí právě píšu o zásadním katalyzátoru stresu – jídle.

Většina z nás má v případech ztrát tendenci udělat si dobře. Mozek baží po slasti a my mu chceme dopřát. Nejdostupnějším regulátorem nálady je jídlo. Často o něm píšu v různých souvislostech, protože jídlo už dávno není pouze zdrojem energie. V 21. století se z něj stal super byznys. Pomáhá nám sbližovat se, vyjadřovat náklonnost k druhým, zahání nudu, léčí bolesti a smutky, je součástí oslav a veselí, vytváří nám pohodu, přináší pocity bezpečí, ale také může být původcem výčitek svědomí, zdravotních potíží i konfliktů. Protože se jídlo stalo emoční berličkou západního světa, odborníci z mnoha oblastí důkladně studují vztahy mezi chováním, náladami a chutěmi. A já se ve své praxi nutriční specialistky setkávám se souvislostmi mezi jídlem a negativními emocemi. 

Jedna moje klientka, třeba Pavla, roky bojovala s nadváhou a vyzkoušela řadu nesmyslných diet, bandáž žaludku i liposukci. Když mě seznamovala se situacemi, které nejčastěji zajídá, vždy byl společným jmenovatelem smutek, stres, ztráta stability a psychické pohody. Pamatuji si, jak mi vyprávěla příběh, kdy ráno odhodlána zase začít žít zdravě, vyrazila do práce oblečená do šatů, ve kterých se viděla o 20 kg lehčí. Nastoupila do výtahu, kde jí kolega sjel pohledem od hlavy k patě a poznamenal, že připomíná jitrnici. Ano, můžete namítnout, co si to dovoluje. Můžete být ještě tvrdší a říct, že je to drzý imbecil. Ale tací mezi námi jsou a střetům s nimi se neubráníme. Milá Pavla vyběhla z výtahu, uronila slzu, vypila Caffè latte a přikrmila se sušenkou. Člověk s rozbitým mechanismem sebelásky sáhne po tom, co mu v ten moment udělá dobře. Dostat kopačky od života můžeme kdykoliv, proto je dobré pracovat na vyladění obranného systému. 

A teď zpět k mým kopačkám. Co jsem udělala pro to, abych se co nejrychleji dostala do normálu. A co víc, vyšvihla se zpět do skvělého rozpoložení. 

• Od obdržení zprávy v dopoledních hodinách jsem do večera měla jasno, co dál. Dneska už se těším na nové začátky. 

• V první řadě jsem sdělila novou situaci rodině a pak jsem ji konzultovala s moudrými a šikovnými lidmi, jimiž jsem obklopená. 

• Zaměřila jsem se víc na sebe a na své dovednosti a schopnosti, než na kňourání nad rozlitým mlékem. 

• Vytvořila jsem si během dne plán, co, kdy a jak udělám, abych se vyhoupla opět do sedla jistoty a bezpečí. 

• Jedla jsem podle svého FIT a FRESH plánu a pevně jsem se držela pravidel, abych si zbytečně neublížila nějakým zvěrstvem na talíři. 

• Večer jsem se odměnila posezením s nejbližšími. 

• A ráno začala úplně nový, lepší den. 

Vyhráno máme tehdy, moje milé, když pochopíme, že staré musí skončit a nové začít. Dokud žijeme, nebraňme se novým začátkům a zkušenostem a buďme otevřené příležitostem. Když nemáte místo ve skříni, musíte něco z jejího obsahu poslat dál nebo vyhodit. Stejné je to i v životě. A nezapomínejte, že jídlo je dobrý kamarád, ale zlý pán.

Autor: Petra Krajčinovič

Foto: Edit B. Photo


Diskuze: příspěvků