Znáte někoho, kdo potřebuje pomoc asistenčního psa? Víte, co všechno takový pes zvládne? Ve svém příběhu nám to popsala paní Lenka.
Jmenuji se Lenka Štochlová, je mi 42 let a pocházím z Příbrami. Mám dceru Lenku, které je 18 let. 8 let jsem v invalidním důchodu a mé povolání bylo zdravotní sestra ortopedického oddělení. Svou práci jsem milovala a moc mi chybí.
V roce 2012 u mě propukla neurologická nemoc Charcot Marie Tooth (CMT). Mám postiženy horní i dolní končetiny. Ztratila jsem v nich sílu, cit a pohyblivost. Obtížně se mi chodí. Na vycházky ven používám chodítko a na krátké přesuny hůlku. Ruce jsou slabé, nezvládám jemnou motoriku a nemám v nich sílu. Tato nemoc je pro mě fyzicky i psychicky náročná. Teď už se z toho nehroutím a snažím se žít a myslet pozitivně.
Když jsem onemocněla a byla první rok zavřená po nemocnicích a doma, hodně jsem přemýšlela nad budoucností. Jako zdravotní sestra jsem věděla, jaká je prognóza u mé nemoci. Že určitě tuto složitou cestu nezvládnu sama a budu potřebovat cizí pomoc. Tehdy byla dcerka ještě malá a žila jsem s ní sama. Jednou se mi zdál sen, že mám smetanovou labradorku s růžovým obojkem a jmenovala se Sára. Ve snu mi byla pořád nablízku a bylo mi s ní dobře. Svěřila jsem se blízké přítelkyni, která měla velké zkušenosti s pejsky a znala společnost Pomocné tlapky. Dostala jsem kontakt na Pomocné tlapky a od té doby jsou součástí mého života.
Pečlivě jsem si nastudovala jejich stránky a kontaktovala paní ředitelku Hanu Pirnerovou. Je to úžasná žena. Vše mi vysvětlila a začal kolotoč, který je nutný, aby klient mohl získat asistenčního pejska. Dotazníky, osobní pohovor, rozhovor s psychologem a fyzioterapeutem. Jelikož pomocné tlapky cvičí psy na míru klientovi, potřebují o klientovi detailní informace. Na pejska jsem se tak moc jsem se těšila, jako v dětství na Vánoce, doslova jsem nemohla dospat. Po roce a půl od podání žádosti a absolvování všech zmíněných úkonů zazvonil telefon. Radostí jsem málem dostala infarkt. Vzápětí jsem vyrazila na první setkání s pejskem, kterého mi Pomocné tlapky vybrali.
Vidím to jako dnes. Sešli jsme se před domem v Plzni, kde mají Pomocné tlapky „secvičovací“ byt pro klienty a pejsky. Z auta vystoupili cvičitelé a krásná černá fenka labradorského retrievera Pája. Zamilovala jsem se do ní hned. Na pár dní jsme se i s dcerkou nastěhovaly do „tlapkovského bytu“, kde jsme u sebe měly Páju 24 hodin denně. Poznala jsem všechny členy týmu Pomocných tlapek. Jsou to moc hodní lidé, se srdcem na správném místě. Přátelství, které mezi námi vzniklo je opravdové a pevné. Během našeho pobytu v Plzni trenéři zjišťovali, co mi dělá největší potíže a docvičovali Páju tak, aby mi mohla ještě lépe pomáhat v běžném životě.
Po našem odjezdu ještě pár týdnů Páju doučovali několika drobným úkonům. Já doma začala připravovat zázemí, které pejsek potřebuje. Zanedlouho jsem jela opět do Plzně na několik dní. Pája si mě pamatovala a vítala mě. Bylo to krásné. Dál jsme vše procvičovaly a sehrávaly se a trénovaly s cvičiteli. Ke konci našeho pobytu nás čekala závěrečná zkouška dovednosti a poslušnosti v obchodním centru, pohybu venku i v „secvičovacím“ bytě. Vše jsme zvládly. Další den odjela Pája domů společně s cvičitelem Jiříkem, který byl ubytovaný v naší blízkosti. Byl nám k dispozici 24 hodin denně. Nacvičili jsme si cestu k lékaři, cestování autobusem, správné venčení, našli vhodnou veterinární péči a mnoho dalšího. Jiřík odjel a Pája je od té doby Příbramák.
Při sebemenším problému jsem se mohla v kteroukoliv denní či noční dobu ozvat a poradit se. To trvá dodnes. Když potřebuji, vždy mi někdo z Pomocných tlapek ochotně a mile poradí a toho si nesmírně vážím. Navíc mi velmi pomohlo, že jsem Páju do užívání od Pomocných tlapek dostala zcela ZDARMA.
Letos v září oslavíme s Pájou šest společných let. Je to moje veliká láska, která mi obrátila život vzhůru nohama a jsem jí za vše velmi vděčná. Je moc hodná, přátelská, krásná, chytrá, šikovná a pracovitá. Tolik lásky a porozumění v ní je. Navíc je Pájinka moje veliká psychická opora a kamarádka. Doprovází mě úplně všude. Chodíme společně do všech obchodů, k lékařům i na návštěvy. Každý rok jezdíme na rehabilitační pobyt do Nemocnice Na Pleši, který trvá několik týdnů. Pája už to tam zná nazpaměť a personál nám umožňuje veškerý komfort. Doprovází mě na všechny procedury a má tam možnost trávit volný čas v krásné přírodě. Všichni ji tam mají rádi a ona to ví. Dokáže svou přítomností rozsvítit a pohladit tolik srdcí.
Hodně mi pomáhá canisterapie, kterou s Pájou často děláme. Zahřeje mi svaly svým kožíškem a následně je masíruje jazykem. Cokoliv mi upadne na zem, to mi podá. Třeba i kreditní kartu, drobné mince, časopis, tužku, botu. Umí otevírat a zavírat dveře pomocí tkalounu na klice. Dokáže otevřít myčku. Když jdu z obchodu a nevejde se mi nákup do tašky na chodítku, dám ji sáček s rohlíky, který donese domu v tlamě.
Před třemi lety jsem poznala mou velkou lásku Jirku. Pája byla se mnou už na prvním rande a zamilovali jsme se všichni tři. Jirka je velmi hodný člověk. Klidný a pracovitý a má nás všechny rád. Často pobýváme v jeho domečku se zahradou. Pája tady má možnost být často venku a je tady šťastná. Já si zde plním životní sen, s Jirkou společně pěstujeme zeleninu, ovoce a kytičky. Pája má svou konev na zalévání, kterou nosí, když je čas zalévat. Je nám spolu moc dobře. I když se zrovna necítím ok, vím, že mi dcerka nebo Jiřík s Pájou se vším pomůžou.
Koncem minulého roku jsem onemocněla onkologicky. První mě čekala operace a následovala onkologická léčba, která nyní pokračuje. Na řadě je další operace. Pájinka s námi dojíždí na každou léčbu a je mi velkou oporou. Často se musím smát, jak je v nemocnici důležitá. Věřím, že vše dobře zvládneme a budu si Páju užívat spoustu dalších let. Chtěla bych moc poděkovat Pomocným tlapkám, díky kterým mám Pájinku. Pomohli mi žít mnohem lepší život a nesmírně si toho vážím.
Připravila: Katka Soušková
Zdroj: Lenka Štochlová
Foto: Pomocné tlapky
