Kdo by to neznal. Sedíte na rodinné oslavě, před vámi kachna, knedlíky a zelí, které vám s láskou naložila tetička. A ještě, než vezmete do ruky příbor, dozvíte se, že ona po dětech zhubla vlastně hned.
Maminka má zase starost, že „byste s tím měla něco dělat“. Myslí to dobře. A při odchodu vám dá vaši oblíbenou čokoládu a láhev červeného vína, protože ví, že je máte ráda. Pak otevřete sociální sítě. Jedna žena je pár měsíců po porodu a vypadá fantasticky. Druhá je v nejlepší formě života v padesáti. A časopis přidá titulek o celebritě, která zhubla dvacet kilo ještě v šestinedělí.
A člověka napadne: Co dělám špatně? Možná vůbec nic. Srovnáváme věci, které se srovnávat nedají. Na sociálních sítích vidíme výsledek, ale málokdy celý život kolem něj. Nevíme, jaké má daná žena genetické dispozice, kolik má času, jak spí, kdo jí pomáhá s dětmi a domácností, zda má trenéra nebo třeba možnost věnovat péči o své tělo mnohem více času než běžná žena.
Žena, která vstává v šest, odveze děti, osm hodin pracuje, nakoupí, vyřeší domácnost a večer padne do postele, jednoduše nemá stejné podmínky jako člověk, jehož práce je do velké míry spojená s vlastním vzhledem a kondicí. Jak by se asi většině z nás staralo o zdraví, kdybychom měly osobního trenéra, kuchaře, uklízečku, dostatek spánku a prakticky neomezený rozpočet?
Asi o něco jednodušeji. To není výmluva. Je to kontext. Výzkumy navíc ukazují, že obsah sociálních sítí zaměřený na vzhled a neustálé porovnávání se s idealizovanými těly může zvyšovat nespokojenost s vlastním tělem. Takže pokud po půlhodině scrollování získáte pocit, že všechny ženy na světě mají pevné břicho kromě vás, možná není problém ve vašem břiše.
Jídlo není jen jídlo
Další část sociálního tlaku se odehrává kolem společného stolu. Jídlo je v naší kultuře spojené s péčí, pohostinností, rodinou i oslavami. A právě proto bývá tak těžké ho odmítnout. Nechceme zklamat maminku, která pekla a nechceme vypadat nevděčně. Nechceme být ta, která na oslavě „zase hubne“. Jenže odmítnout jídlo neznamená odmítnout člověka. Můžu mít ráda svoji maminku a nedat si třetí chlebíček. Můžu slavit narozeniny kamarádky bez dortu. A stejně tak si ho můžu dát, protože na něj mám chuť.
Důležité je, aby to bylo moje rozhodnutí. Nemusíme svoje rozhodnutí obhajovat. Když něco odmítneme, máme často potřebu vysvětlovat proč. Jenže právě dlouhé vysvětlování někdy otevírá prostor pro nevyžádané rady.
Proto úplně stačí jednoduché:
„Ne, děkuji, už mám dost.“
Nemusíme nikomu vysvětlovat svůj jídelníček, zdravotní stav ani to, jestli právě hubneme. A stejně tak máme právo zastavit komentáře o svém těle. Poznámky typu, že jsme přibraly nebo bychom měly zhubnout, mohou být míněné dobře, ale člověk, který je pronáší, většinou nezná celý příběh. Neví nic o našem zdraví, psychice, lécích, hormonálních změnách ani o tom, co právě prožíváme.
Jednoduchá věta „Vím, že to myslíš dobře, ale svoji váhu nechci řešit“ většinou stačí.
Hranice nejsou nezdvořilost. Nemusíme si vybírat mezi hubnutím a životem. Na druhou stranu bychom neměly sklouznout ani k opačnému extrému. Narozeninový dort není problém. Večeře v restauraci není problém. Víkend s kamarádkami ani Vánoce nejsou problém. Pokud máme dlouhodobě rozumné návyky, jedna společenská událost náš pokrok nezničí. Mnohem větší problém bývá myšlenka, že když už jsme si daly dort, je celý den ztracený. Není. Daly jste si dort? Další jídlo může být zase úplně normální.
Jak zvládnout oslavy a společné jídlo
Nechoďte na oslavu vyhladovělé. Šetřit celý den kalorie a večer dorazit hladová k rautu většinou není nejlepší strategie. Vyberte si, co opravdu chcete. Nemusíte ochutnat všechno. Pokud se těšíte na domácí dort, dejte si ho a vychutnejte si ho. Není nutné k němu automaticky přidat všechno ostatní, co je na stole. Naučte se odmítnout bez pocitu viny. Krátké „ne, děkuji“ je úplně dostačující odpověď.
Když si něco dáte, netrestejte se. Jedno vydatnější jídlo neznamená konec vašeho snažení. Není potřeba ho druhý den kompenzovat hladověním. Nevzdávejte společenský život kvůli hubnutí. Dlouhodobě udržitelný způsob stravování musí počítat i s restaurací, dovolenou, oslavou nebo sklenkou vína.
Ukliďte si také sociální sítě
Možná stojí za to jednou za čas projít profily, které sledujeme, a položit si jednoduchou otázku: Jak se po jejich sledování cítím? Inspirují mě? Nebo mám pocit, že jsem příliš stará, tlustá, málo úspěšná, a ještě mám špatně zařízený obývák? Výzkumy ukazují souvislost mezi obsahem zaměřeným na vzhled, sociálním porovnáváním a nespokojeností s vlastním tělem. Nemusíme sociální sítě rušit. Můžeme si ale vybrat, koho každý den pustíme do své hlavy. Klidně přestaňte sledovat účty, po jejichž prohlížení se pravidelně cítíte hůř. A naopak si najděte ženy různých postav, věku a životních příběhů. Realita začne najednou vypadat mnohem normálněji.
Ani pochvala za zhubnutí nemusí být vždy příjemná. Často automaticky chválíme někoho, kdo zhubl. Jenže ani tady neznáme celý příběh. Člověk mohl zhubnout kvůli nemoci, stresu, rozvodu nebo psychickým problémům. A pochvalou za štíhlejší tělo zároveň trochu naznačujeme, že předtím vypadal hůř. Možná jsou někdy lepší komplimenty, které vůbec neřeší kilogramy. Že někomu něco sluší, vypadá spokojeně či že září.
Co si z toho odnést
- Při hubnutí se neučíme jen to, co jíst a jak se hýbat.
- Učíme se také nastavovat hranice.
- Odmítnout jídlo, které nechceme.
- Nenechat druhé rozhodovat o tom, jak bychom měly vypadat.
- Neporovnávat svůj běžný život s dokonale naaranžovaným životem na sociálních sítích.
- A hlavně přestat mít pocit, že všechno musíme dělat dokonale.
Zdravý vztah k jídlu podle mě není stav, kdy dokážeme všechno odmítnout. Je to stav, kdy se dokážeme samy rozhodnout — a potom se za svoje rozhodnutí netrestáme. A pokud vám příště tetička nad talířem kachny sdělí, že ona byla tři měsíce po porodu zase ve své původní velikosti? Možná úplně stačí se usmát a poprosit ji, ať vám podá zelí. Některé bitvy totiž vůbec nemusíme bojovat.
Příště
V příštím dílu se podíváme na další zajímavé téma: Hubnutí a štítná žláza
Autor: Lucie Dvořáčková je lektorka jógy, zakladatelka značky Yoga in style a autorka článků o zdravém životním stylu, józe, ájurvédě a ženské sebepéči. Ve své praxi propojuje terapeutickou a spirální jógu, facejógu i doporučení zaměřená na podporu lymfatického systému, hormonální rovnováhy a zdravého pohybu. Sama si prošla dlouholetým bojem s váhou, hypotyreózou i hledáním dlouhodobě udržitelné cesty ke zdravějšímu vztahu k vlastnímu tělu.
Pořádá víkendy zaměřené na podporu lymfatického systému, jemný pohyb, facejógu proti otokům, zdravé vaření a sebepéči a navrhuje a šije kvalitní bambusové oblečení.
