Mnoho z nás to zná. Nevyžádané komentáře k našemu vzhledu, které začaly už během dospívání. Narážky, doporučení diet, někdy i od těch nejbližších, kteří to nedělají se zlým úmyslem, ale prostě necítí, jak moc jejich slova zraňují. V dnešním dílu našeho seriálu o hubnutí se podíváme na laskavost k sobě.
Tohle vše velmi silně ovlivňuje vnímání vlastního těla a sebepřijetí — někdy stačí i jedna nevinně myšlená poznámka a může spustit poruchu příjmu potravy.
Pamatuji si období po dětech, kdy jsem měla pár kilo navíc a na fotkách jsem viděla jen velké břicho nebo zadek. Pohledy do zrcadla, kde jsem zaznamenala jen nedostatky. Sebepřijetí a laskavost k sobě jsou přitom velmi důležitou součástí řešení nadváhy a obezity — ne proto, abychom se mohly fotit v plavkách, ale abychom byly zdravé.
Za obezitou se navíc často skrývají prožitá traumata, rodinné nebo partnerské problémy, někdy i deprese. To bychom měly mít na paměti vždycky — u sebe i u druhých.
Proč je laskavost k sobě součástí léčby
Mnoho žen si myslí, že pomůže:
- být na sebe tvrdší,
- víc se kontrolovat,
- víc si vyčítat.
Jenže dlouhodobý stud:
- zvyšuje stres,
- zvyšuje kortizol,
- podporuje emoční jedení,
- vede k rezignaci.
Naopak laskavost k sobě:
- snižuje stresovou reakci,
- podporuje psychickou odolnost,
- usnadňuje návrat po selhání,
- pomáhá budovat dlouhodobé návyky.
Neznamená to říkat si: „Jsem spokojená a nic měnit nemusím.“ Spíš: „Mám se ráda natolik, že se o sebe chci dobře starat.“ A to je obrovský rozdíl.
Co o tom říká věda
Tématu sebesoucitu se vědecky věnuje americká psycholožka Kristin Neff. Její výzkum ukazuje jasný vzorec:
„Lidé, kteří soucítí s vlastními nedostatky a nedokonalostmi, prožívají větší pohodu než ti, kteří sami sebe stále znovu a znovu kritizují.“
Jinými slovy — sebekritika, na kterou jsme tak zvyklé spoléhat jako na motor změny, dělá z dlouhodobého hlediska přesný opak toho, co potřebujeme.
Podobně silně na mě zapůsobila práce Bessela van der Kolka, světově uznávaného odborníka na trauma. Ve svém díle popisuje, že „trauma nelze obejít“ a že jeho následky — deprese, chronické potíže, alkoholismus, sebepoškozování či pocity studu a osamělosti — nedokáže trpící zvládnout bez pomoci.
Mezi důsledky traumatu bývá i obezita. Trauma totiž nelze jen tak „přemyslet“ — potřebuje bezpečí, čas a soucitné zacházení se sebou samým, ne další tlak.
Lektorka Jana Kyriakou, která se body image a sebepřijetí věnuje dlouhodobě, doporučuje jednoduchou techniku, jak si laskavost k sobě reálně osvojit: „Jednou ze základních technik je představit si, co bychom v těžké situaci poradili našemu nejlepšímu příteli nebo přítelkyni, a pak přesně ta stejná slova řekli sami sobě.“
Tahle drobná změna — mluvit k sobě tak, jak bychom mluvily ke kamarádce — dokáže v praxi udělat překvapivě velký rozdíl.
Jak na sebepřijetí — pár konkrétních kroků
Všímejte si vnitřního hlasu
Poslouchejte, jak na sebe vlastně mluvíte — slova, která byste nikdy neřekly kamarádce, si často říkáme samy sobě úplně automaticky, aniž bychom si to uvědomily.
Vnímejte tělo jako celek, ne jako seznam vad
Když se zaměříme jen na to, co se nám na sobě nelíbí, unikne nám, kým jsme jako celistvý člověk. Pomáhá si připomínat i to, co tělo umí — že nás nese, dýchá, směje se, tančí.
Cvičte vděčnost k tělu, ne jen kritiku
Místo otázky „jak vypadám“ zkuste otázku „co pro mě dnes moje tělo udělalo“.
Nemusíte se mít rády za každou cenu
Někdy stačí tělo respektovat, i když ho zrovna nemilujete. To je v pořádku a je to lidské.
Cvičení Zrcadlo
Tohle cvičení používám na svých workshopech facejógy a funguje překvapivě silně, i když zní jednoduše. Ráno se postavte před zrcadlo a řekněte nahlas jednu věc, která se vám na sobě líbí. Každý den jinou. Může to být cokoliv — barva očí, úsměv, ruce, které dnes uvaří dobrý oběd, nohy, které vás donesou tam, kam potřebujete.
Zpočátku to může připadat nepřirozené, možná i trochu trapné. To je naprosto normální — nejsme zvyklé se sebou takhle mluvit. Ale s opakováním se mozek postupně učí hledat na sobě dobré věci místo automatického hledání chyb. A přesně to je základ, na kterém může stavět skutečné sebepřijetí.
Co mi osobně pomohlo — jóga jako cesta k sebepřijetí
Jóga mě tomuhle naučila možná víc než cokoliv jiného. Ne ta z Instagramu s dokonalými pozicemi, ale ta, kterou cvičíte na vlastní podložce, ve vlastním těle, takovém, jaké zrovna je. Na podložce není soutěž. Je tam jen otázka, jak se dnes cítím a co moje tělo potřebuje. Někdy je to silový flow, jindy jen pomalé protažení a dech.
Naučila jsem se, že tělo není projekt, který je třeba opravit, ale domov, ve kterém žiju každý den. A čím víc jsem se mu snažila naslouchat namísto neustálého boje s ním, tím přirozeněji přicházely i zdravější návyky — nikoliv z trestu, ale z péče.
Většina žen už ví, co má jíst. Mnohem méně z nás ví, jak se k sobě chovat, když se nám něco nepovede. A právě tam často začíná skutečná změna.
Příště
V příštím dílu se podíváme na alkohol — jak nás víno a pivo (ne)brzdí při hubnutí a co s tím. Máte zkušenost se sebepřijetím, tělesným studem nebo cestou k laskavosti k sobě? Napište nám do komentářů nebo na redakční e-mail. Každý příběh pomáhá ostatním cítit se méně samy.
Autor: Lucie Dvořáčková je lektorka jógy, zakladatelka značky Yoga in style a autorka článků o zdravém životním stylu, józe, ájurvédě a ženské sebepéči. Ve své praxi propojuje terapeutickou a spirální jógu, facejógu i doporučení zaměřená na podporu lymfatického systému, hormonální rovnováhy a zdravého pohybu. Sama si prošla dlouholetým bojem s váhou, hypotyreózou i hledáním dlouhodobě udržitelné cesty ke zdravějšímu vztahu k vlastnímu tělu.
Pořádá víkendy zaměřené na podporu lymfatického systému, jemný pohyb, facejógu proti otokům, zdravé vaření a sebepéči.
