Blogy

Zápisník zhýralé matky: Nebojte se změn, vždy si ujasněte, co chcete změnit a proč.

V našich ženských kruzích se s ženami bavíme o životních úspěších i prohrách. Jak se k úspěchu přiblížit a jak prohry proměnit v šance.

Většina, možná dokonce všechny, mi potvrdily, že úspěch je dokázat změnit negativní věci. Umět uchopit příležitost, případně se naučit z prohry příležitost vytvořit. Prohry jsou většinou sestry laxnosti. Vlastní životy prohráváme, když se necháme vláčet lidmi a válcovat nepřízní osudu. 

Souhlasím s vámi, že daleko snazší je snít nebo mluvit o tom, co bych si přála. Mnohem náročnější je jít a konat. Co většinou na startu funguje, je zdravě se namíchnout a z plných plic zakřičet: “Chci být zdravá, štíhlá, spokojená a mít dostatek.“ 

Pojďme se dnes podívat na to, proč se bojíme změn. Anebo víte co, vynechme dneska proč a věnujme se tomu jak zvládnout změny. Co vy na to? 

Nejsem totiž úplně příznivce teorií, naopak jsem proaktivní žena a velká zastánkyně praktických dovedností. A to proto, že psané i mluvené inspirace je všude kolem nás spousta. Nakonec jsme to stejně my, kdo ze sebe musí vymáčknout motivaci a zvednout zadek ze židle. 

Pokud chceme cokoliv v životě změnit, měly bychom nejprve vědět co přesně potřebujeme měnit a proč to chceme udělat. Nejčastějším důvodem bývá nespokojenost, s vlastním tělem, ve vztahu, s prací atd. Dneska vás seznámím se čtyřmi fázemi učení, které se k tématu změn velice hodí. 

Nevíme, že nevíme 

Zkraje totiž nevíme, že nevíme. Než je nám odhalený důvod naší nespokojenosti, býváme často frustrované a podrážděné „bez příčiny“. Jenže důvod existuje, my jej nevidíme nebo nechceme pojmenovat. Ale jakmile jej rozklíčujeme a přiznáme si realitu, stojíme na prahu změny. 

Víme, že nevíme 

Když je příčina odhalena a pojmenována, je moc dobré důkladně prozkoumat vlastní kladné schopnosti, například trpělivost, důslednost a také možnosti. Mám hodně přátel, nebojím se zeptat a podobně. Budeme je totiž velmi potřebovat na cestě ke změně. Protože právě nastává další ze čtyř fází učení – víme, že nevíme. Už máme povědomí o tom, že je v našem životě něco špatně, jenže potřebujeme informace, které nás ke změně provedou. Tady je dobré začít pilovat dovednosti nutné k osobnímu pokroku a učit se. Pokud jste schopné dojít až sem, bravo! Druhá fáze je nejnáročnější, ale zároveň nejzábavnější. Objevujete skrytý potenciál a využíváte nabízené možnosti. 

Víme, že víme 

Ve chvíli, kdy už máte nalezené příčiny a důsledky nespokojenosti, naučené a vypilované dovednosti a možnosti, dojdete do třetí fáze, která se nazývá víme, že víme. Tady se začínáte trochu nudit vy, které se rády učíte novým věcem, protože se dostanete do bodu, kdy už víte, umíte, ale je potřeba získané dostat pod kůži, začít používat v praxi. Třeba, když se učíte říkat ne, určovat si vlastní cenu nebo nahlas a bez bázně projevovat svůj názor. Jste v období větších zkoušek a jistě znáte přísloví „Když se kácí les, začnou létat třísky“. Může dojít i ke zraněním, obrazně řečeno, která se vám zrovna nemusí líbit a mohou vás zbrzdit nebo zcela zastavit. Nedejte se! Vydržte. 

Nevíme, že víme 

Protože pak nastane blažená fáze číslo čtyři – nevíme, že víme aneb nevnímám, že už umím. Dojdete do momentu, kdy všechno, co jste se od začátku naučily, máte zautomatizované. Změnu jste dostaly pod kůži a dokážete používat nově nabyté dovednosti bez známek úsilí. Stanou se součástí vašich životů.

Nebojte se dělat nové věci, nemějte strach ze změny. Pamatujte, že i maličký krok může pro vás být velkým pokrokem. Držím palce k vašim pozitivním změnám.

Autor: Mentální kouč Petra Krajčinovič
Zdroj: bykrajcinovic.cz
Foto: Edit B. Photo

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si MeziŽenami.cz na hlavní stránku Seznam.cz.

Diskuze: příspěvků