Co bylo dřív, vejce, nebo slepice? Je pro vás snazší hubnout, nebo váhu udržovat?
Většina lidí umí zhubnout, ovšem jen málo z nás si dokáže dosaženou váhu udržet. Je to tím, že z přirozenosti lidem vlastní nedokážeme „seštelovat“ mentální nastavení na dlouhodobý diskomfort. Což dlouhodobá výrazná úprava jídelníčku je. Proto, pokud si neumíme udělat dobře rozumným jídlem natrvalo, jen málo z nás se vyhne návratu k následnému ukládání tuků, tloustne a padá zpět do jámy žravé.
Jednoduše, nejsme psi, kterým se pořád dokola musí opakovat: „Fuj je to!“ Kázání a okřikování nebaví ani psy, protože i oni potřebují odměny. Tresty a zákazy jen v krajních případech. Tak proč se do krajních situací dobrovolně dostáváme? Ha?!
Všude kolem nás je hojnost. Jdeme kolem pekařství a ven se dere vůně čerstvých pečených housek. Ve výloze cukrárny se na nás smějí oblíbené kousky. Na grilu se povaluje krkovička a kolem vás pokřikují na zdraví! Chápeme a rozumíme, že odolat lákadlům dá zabrat. Tak si je sem tam dopřávejme a pojmenujme si je jako odměny. Jenže, když už si zvykneme na nový příjemný způsob života, dobrovolně se ho vzdáváme. Nemluvím o příležitostných výpadcích, ale o kolapsu sebekázně. Vidím, čtu a slýchám denně od kolegyň i klientů, že většinou přiberou zpět pracně shozená kila tělesného tuku. A jen zhruba 20 % lidí, kteří se zbaví nadváhy, zůstanou štíhlí. Proč se tedy z odměn často stane denní rutina a z mírného ohýbání stravovacích pravidel je pravý úhel? Podepisuji, že většina lidí, když už pravidla ohne, už je nenarovná zpět.
Mířím k tomu, že hubnutí může být veskrze pozitivní proces. Krásníme, vnitřně rosteme a těšíme se z úspěchů. Méně veselý je následný udržovací proces, pro mnohé veledřina. A pád do známého dietního vzorce – ZLOČIN A TREST! Nastavíme se na modus operandi: „Budu se cpát a pak se potrestám dietou“. A to je cesta do pekla.
Z hlediska koučování je proces hubnutí jedinečný, protože se zaměřuje nejen na cíl, ale i na výkon. Snižování váhy je radost a může být i velice příjemný proces. Teď někteří z vás zvedají zrak k nebi a říkají si: „Jak pro koho“. Dáte mi teda aspoň za pravdu, že dosažení kýženého výsledku je stav podobný euforii. Ale jak je to dál? V cíli je výsledek nahrazený jen oním zmíněným výkonem a ten už je mnohem méně zábavný. Přemýšlím nad tím od včera, kdy jsem seděla ve skupině žen a bavily jsme se o prioritách. Padlo tam jasně, že primárně chtějí být zdravé. Ve vztahu k jídlu to znamená: Nevracet se k prefabrikátům a potravinám, které navozují libé pocity, chutě a závislosti. V tom je klíč k úspěchu.
Na začátku je sen o štíhlém těle, který je potřeba udržet, což se při absenci sebekázně nedá. Když už dosáhnete cíle a zhubnete tolik, kolik potřebujete, zamilujte se do nového já a nebudete ho chtít opustit. Neohýbejte pravidla často, prostě ne. Pro mnoho z nás je složité narovnat je zpět. Vyberte si pro sebe udržitelný způsob, ne ten, kterým zhubla Máňa! Píšete mi jak FIT a FRESH program krásně funguje, hlavně proto, že funguje v dlouhodobém horizontu a postupně se k vám přidává celá rodina. A to je právě to nejdůležitější, podpora. V týmu jde všechno snáz. Krásná a pevná těla a veselou mysl, přeji.
Autor: Petra Krajčinovič
Zdroj: Petra Krajčinovič
Foto: Edit B. Photo
