Už na konci prázdnin se na obrazovkách objeví nové kriminální seriály. Kriminální seriál jako žánr je stejně starý jako televize sama. První kriminálku v dějinách odvysílala veřejnoprávní BBC už v roce 1938. V Československé televizi se detektivní příběhy s otevřeným koncem objevily ve vysílání v lednu roku 1960.
A letos je to pětapadesát let, co měli premiéru legendární Hříšní lidé města pražského. K proměnám kriminálního žánru v televizním vysílání říká analytik formátů Milan Kruml: „Původně se tvůrci drželi toho, že každý zločin, který ukážou na obrazovce, musí být potrestán – ať už lidskou, nebo vyšší spravedlností. Tohle se časem ale výrazně změnilo.“
Kdy tedy nastal první zásadní zvrat v přístupu tvůrců kriminálek?
V polovině osmdesátých let. Tehdy autoři amerických seriálů, především Miami Vice, přišli s přístupem, který více odpovídal realitě. Mohli bychom ho formulovat asi takto: Nikoli každý zločin bude potrestán, ale muži zákona se snaží, aby těch nepotrestaných bylo co nejméně. Počátkem nového tisíciletí se tato premisa zase změnila. Přišel nesmírně populární seriál CSI (Kriminálka Las Vegas) a jeho odnože, které nyní divákům sdělovaly: Každý zločin bude potrestán, protože na to máme technologie. Mimochodem, miliony diváků skutečně na základě sledování těchto seriálů věří, že pokud se na místě činu najde zlomek nehtu pachatele, pak je to jeho konec. Samozřejmě se podstatně změnil i obraz hlavních hrdinů, tedy kriminalistů nebo detektivů. Jsou mnohem realističtější, mají své chyby, mnohdy se mezi sebou nesnášejí, prožívají ostré konfl ikty s nadřízenými, mnozí dokonce porušují zákon, ale jde jim stále o to podstatné – o boj se zločinem a o spravedlnost.
Co divák televizních kriminálek od seriálu v tomto žánru očekává?
Podle mého napětí, zajímavé charaktery, kvalitní herecké výkony, dobře zvládnutou zápletku. Kriminální seriál jako žánr je stejně starý jako televize sama.
Proč jsou to právě kriminálky, které v programu televizního vysílání mívají největší sledovanost? Co to pro vás jako analytika televizních formátů znamená?
Krimiseriály jsou a budou součástí nabídky i veřejnoprávní televize. Neměly by ale být jediným žánrem televizní dramatiky, který daná stanice nabízí. Nejde o kvantitu, ale kvalitu a rozmanitost. Ta se může projevovat v různých typech seriálů, ale i v rámci jednoho žánru – v tom kriminálním může sahat od komediálně pojatých příběhů přes tradiční epizodní kriminálky až po kontinuální složité příběhy. Pro mě jako analytika to znamená poskytovat tvůrcům přehled o tom, jaké kriminálky se kde točí, jaké se používají postupy, jak kolegové v zahraničí pracují s postavami, jaké zápletky využívají a samozřejmě i kde je v současnosti patrná největší snaha o posunv tomto žánru – což jsou Španělsko a Francie.
Je Česko srovnatelné s nějakým dalším evropským státem, kde mají kriminální seriály podobnou oblibu a sledovanost?
Zcela jistě ano. Stačí se podívat na programovou nabídku televizí i streamů například v sousedním Německu. V kriminálním žánru už se vyšetřovaly ty nejbrutálnější zločiny, po pachatelích pátrali charismatičtí vyšetřovatelé, neohrožené policistky. Tvůrci tu více tu méně přidávají vztahové zápletky mezi postavami, využívají reálné kauzy, vraždy obklopují mysteriózní atmosférou.
Jak originální je teď Jan Pachl, když nechává svého hrdinu, kapitána Dítěte, otevírat odložené případy?
Myslím, že originalita nespočívá (alespoň u kriminálek) v tom, že tvůrci přijdou s něčím, co tu ještě nebylo. To ani není možné – stačí se podívat do světa, kolik kriminálních seriálů, v nichž se například řeší odložené a zapomenuté případy, už bylo natočeno. Připomenu jen ty nejznámější: americký seriál Odložené případy (Cold Case) nebo britský Unforgotten. A tento model využívají i tvůrci reality TV – nejznámější je asi americká série Cold Justice. Originalitu vytváří kombinace dobře vykreslených a zajímavých charakterů, tedy hlavních postav, jejich vzájemných vztahů, postupů, které se při vyšetřování využívají, a promyšlených, někdy pro diváka překvapivých zápletek jednotlivých kauz. A v tom, si myslím, OKTOPUS originální je.
- První kriminální seriál v dějinách televize se jmenoval Telecrime, vysílala ho BBC v letech 1938–1939 a po druhé světové válce, v roce 1946, byl také prvním z televizních dramat napsaných speciálně pro obrazovku. Nešlo tedy o text adaptovaný z divadla nebo rádia.
- Už od počátku šedesátých let minulého století přicházeli tuzemští tvůrci se zajímavými experimenty, které měly u diváků úspěch. Byly mezi nimi například detektivní příběhy s otevřeným koncem z cyklu Rozsudek vyneste sami, které televize vysílala živě, a po jejich skončení mohli diváci nejen tipovat, kdo je pachatelem, ale také posoudit vinu jednotlivých aktérů. První díl, nazvaný Dokument za milion franků, měl premiéru 14. ledna 1960.
- Prvním zahraničním krimiseriálem odvysílaným Československou televizí byla Vzpoura svědomí, natočená v roce 1961 v Německé demokratické republice.
- Československá televize ale nakupovala i mimo blok socialistických států. V roce 1964 diváci u nás viděli francouzský krimiseriál Inspektor Leclerc, v hlavní roli s Phillipem Nicaudem. Seriál představoval každodenní práci tří pařížských policejních inspektorů a pravděpodobné kriminální případy ukazující důvtip policistů, z nichž nejmladší Leclerc je pochopitelně tím nejchytřejším.
- Před pětapadesáti lety se na obrazovkách poprvé objevili Hříšní lidé města pražského s Jaroslavem Marvanem, Martinem Růžkem, Josefem Bláhou a Františkem Filipovským coby členy pražské mordparty. Třináctidílný seriál je adaptací povídek Jiřího Marka, které vyšly pod názvem Panoptikum starých kriminálních příběhů a Panoptikum hříšných lidí.
Který kriminální seriál máte nejraději vy?
Připravila: Karolína Blinková
