Hory plínek patří k „miminkovskému“ období stejně neodmyslitelně, jako třeba kojení nebo noční vstávání. Zpočátku s tím nic nenaděláme, ale jak měsíce ubíhají, začneme se těšit, až se náš drobeček ve vývoji posune o kousek dál. Jednou z důležitých věcí domácnosti se tak dříve či později stane nočník. Kdy je vlastně vhodný čas začít s učením a kdy se konečně naše úsilí setká s úspěchem?
Když si s něčím tak úplně nevíte rady, nechte si poradit od zkušenějších, ale stejně je nakonec nejlepší vsadit na to, co vám říká váš vnitřní hlas. V první řadě tedy hoďte za hlavu všechny „depky“ z toho, že některé děti v okolí už plenky nemají, zatímco vaše ratolest ano. Nemějte obavy, že něco děláte špatně a ignorujte zvědavé dotazy svého okolí. Čím víc totiž budete nočník „řešit“, tím větší problém se z něj stane. V tomto případě se totiž nedá moc co urychlit.
Podmíněný reflex
Nácvik udržování tělesné čistoty ve velké míře souvisí s vývojovou zralostí dítěte. I když se řada maminek snaží dítě posazovat na nočník co nejdříve a zkouší různé metody, jde především o jejich vlastní aktivitu a ne o zřejmou spolupráci ze strany dítěte. To je přesně ten případ, kdy „chodí“ na nočník i půlroční mimina, co sotva začala sedět. Časným vysazováním se u nich dá totiž vypěstovat podmíněný reflex, takže ve chvíli, kdy se ocitnou na nočníku, vyčůrají se. Smějí se na maminku, která je chválí, ale pravděpodobně vůbec netuší, co se děje a co je důvodem jejího veselí.
Je to v hlavě
K tomu, aby dítě opravdu samo a cíleně spolupracovalo, třeba souhry několika faktorů.
- Dítě si v prvé řadě musí vůbec uvědomit svoji potřebu vyprazdňování.
- Pak musí umět tento fakt sdělit okolí.
- Podmínkou je, že umí vůlí ovládat svěrače. S tím však souvisí určitá vyzrálost močového měchýře, který by měl být schopen zadržet větší množství moči najednou.
Když se tohle všechno podaří vašemu potomkovi splnit, přišel čas zbavit se plenek. Většinou to bývá zhruba ve věku 18. měsíců, ale je to jako se vším. Některé to zvládne dřív, jiné začne s používáním nočníku či záchodu až ve dvou či ve třech letech.
Seznamování
Učení probíhá v několika etapách. Každopádně si správně načasujte začátek té první, kterou je seznamování. Vyberte dobu, kdy před sebou nemáte žádný stres třeba v podobě odjezdu na dovolenou nebo odevzdání nějakých vašich pracovních úkolů apod. Nejprve je důležité, aby dítě nočník „objevilo“. Nechte ho, ať si ho osahá, ukažte mu, jak se na něm sedí, vysvětlete, k čemu vlastně slouží. Pro lepší názornost můžete posadit na nočník třeba i medvídka nebo panenku. Když se mu hned na první pohled nebude líbit, schovejte ho a pokus opakujte za pár dní. Některým dětem není nočník sympatický vůbec a raději začnou chodit rovnou na záchod, na nějž se položí malé dětské prkýnko.
Jde se na věc
Učení na nočník by mělo probíhat bez plenky. Potomka oblečte do „spoďárků“ a tepláčků a k ruce si připravte nočník. Nechte ho klidně na prostředku obývacího pokoje, ať ho má dítě stále na očích. Zkuste ho posazovat v určitých intervalech. Například po jídle, po spinkání, před procházkou nebo se ptejte, zda si nechce posadit samo. Některé maminky mají nejrůznější „zlepšováky“ například v podobě lepicích samolepek. „Nalepili jsme do nočníku obrázek kytičky, kterou Amálka chodila počůrat, aby dobře rostla. Moc jí to bavilo a kytičku pořád zkoumala, kdy se s ní začne něco dít“, říká maminka dvouleté holčičky. Nálepky do nočníku seženete v obchodech s kojeneckými potřebami i na internetu.
Trpělivost
Na nočníku nenuťte dítě sedět déle než pět minut. Nesnažte se ho udržet za každou cenu a rozptylovat jeho pozornost hračkami nebo pouštěním televize. Mrňous by si měl nočník spojit pouze a jedině s vyměšováním. Nezlobte se na něj, když z něj bude utíkat a vyčůrá se někde v koutku pokoje. Jen mu trpělivě vysvětlete, že se to nedělá a příště ho znovu posaďte na nočník. Když se mu naopak povede vykonat potřebu tam, kam má, pochvalte ho. Je to pro dítě velmi důležité. Mějte na paměti, že úspěch může přijít po pár dnech, ale klidně také několika týdnech. Vaše trpělivost však musí zůstat stejná, jako na začátku.
A co venku?
Doma je to relativně jednoduché. Mokré tepláčky se v případě nehody převléknou, loužička na podlaze se utře. Jenže co venku? „Doma je Verunka bez plenky, ale když jdeme na procházku nebo nakoupit, radši jí ji dám“, prozrazuje maminka malé holčičky. Jenže tohle je přístup, který odborníci moc nedoporučují. Když se totiž jednou dítě naučí svoje tělo poslouchat, může to dělat za všech okolností. Přibalte s sebou ven prostě náhradní oblečení a snažte se dítě oblékat tak, abyste ho mohli rychle a jednoduše svléknout. Podporujte je v tom, co už umí a nevracejte ho zpět. Mohlo by být totiž z vašeho chování zmatené. Samozřejmě jsou situace, kdy jedete například daleko autem a není možnost kdekoli rychle zastavit. V takových případech dejte dítěti plenku či „učící“ kalhotky“, ale nezapomeňte mu vysvětlit důvod. Dejte mu najevo, že mu věříte, ale plenkou se pouze jistíte.
Noční spánek
Nejdéle samozřejmě trvá odstranění nočního pomočování, které je ale nejvíce vázáno na vyzrálost nervové soustavy a s tím spojenou schopnost probudit se v momentě naplnění močového měchýře, a to i z hluboké fáze spánku. Zkuste dát dítě spát bez plenky tehdy, kdy bylo alespoň tři noci po sobě suché. Jistit se můžete papírovou podložkou na přebalování. Nedělejte to, že byste preventivně dítě budili a posazovali ho ve spánku na nočník. Dítě by mělo mít takový reflex, že se probudí se samo. I když se dost možná několikrát pomočí, přesto vydržte, a k plenkám se nevracejte.
Neházejte flintou do žita
Pokud máte pocit, že je váš potomek dostatečně vyzrálý, ale přesto zůstává u plenek, na chvíli se přestaňte snažit a zkuste se k nácviku vrátit třeba po několika týdnech. I když budete zoufalí, nepeskujte dítě za neúspěch. Odborníci tolerují občasné pomočování zhruba do šesti let (většinou se to stává v noci nebo v zápalu hry). Když však budou potíže častější, poraďte se s pediatrem.
Připravila: Věra Hájková
