Děti

Poruchy učení

Máte pocit, že školní výsledky vašeho dítěte neodpovídají jeho možnostem? Zdá se vám, že se málo snaží a učení jim nejde?

Jste přesvědčeni, že pokud by jen o trochu více chtělo, nosilo by domů mnohem lepší známky? Hodnotí učitel vašeho potomka jako pohodlného, nebo dokonce líného? Možná ale není příčinou jeho školního neúspěchu nedostatek snahy, třeba patří do početné skupiny dětí, které trápí porucha učení.

Specifické poruchy učení můžeme definovat jako skupinu obtíží při osvojování čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie), matematických dovedností (dyskalkulie), ale také hudebních dovedností (dysmúzie), výtvarných schopností (dyspinxie) a schopností vykonávat manuální úkoly (dyspraxie). Problémy vznikají na základě dysfunkcí centrálního nervového systému, nejsou tedy způsobeny nedostatečnou inteligencí dítěte, nepodnětným sociálním prostředím, ani špatným výukovým vedením.

Jednotlivé poruchy učení se často kombinují, nejčastěji se objevuje dyslexie s dysortografií a s dysgrafií. Nejzávažnější důsledky mívá dyslexie, jelikož se brzy projeví ve většině oblastí školní práce. V matematice si dítě musí správně přečíst slovní úlohu, aby ji mohlo dobře vyřešit, v naukových předmětech by mělo čtením získat nové informace, v písemných pracích je třeba přesně přečíst a pochopit zadání úkolu.

Podmínkou pro zvládnutí uvedených činností je dosažení alespoň takového stupně čtenářských dovedností, kterému se odborně říká sociální únosnost čtení – rychlost čtení je průměrně 60 – 70 správně přečtených slov za minutu a dítě je zároveň schopné i vnímat obsah přečteného. Této úrovně dosahují děti bez čtenářských obtíží většinou na přelomu druhé a třetí třídy, u dětí s dyslexií záleží na stupni závažnosti poruchy, typu dyslexie a způsobu nápravy poruchy učení – jejím včasným zahájením, pravidelným prováděním a odborným vedením.

Děti s poruchou učení nejsou líné ani hloupé, potřebují hodně lásky, podpory a trpělivosti ze strany rodičů i učitelů. Většinou se velmi snaží, přesto úspěch nepřichází. Často trpí pocity méněcennosti, které se snaží zakrýt nevhodným chováním (šaškováním, drzostí apod.)

Na závěr bych ráda uvedla postupy, které zaručeně k úspěchu nevedou.
• Tresty, nadávky a výčitky vyvolávají v závislosti na povaze dítěte agresi, nebo úzkost a deprese.
• Přetěžování dítěte dlouhým čtením (psaním, počítáním) přináší únavu, rezignaci a nedůvěru ve vlastní schopnosti.

Děti s poruchami učení musí v průběhu svého života překonávat mnoho překážek. Nevhodné výchovné a vzdělávací metody jejich situaci komplikují vznikem poruch chování, čemuž bychom se měli snažit zabránit.

Autor: Mgr. Markéta Plachá

Literatura:
ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. 10.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-800-7.
JUCOVIČOVÁ, Drahomíra, ŽÁČKOVÁ, Hana. Dyslexie. 2.vyd. Praha: D+H, 2008. ISBN 978-80-903869-7-6.
JUCOVIČOVÁ, Drahomíra, ŽÁČKOVÁ, Hana. Dysortografie. 1.vyd. Praha: D+H, 2008. ISBN 978-80-903869-4-5.
JUCOVIČOVÁ, Drahomíra, ŽÁČKOVÁ, Hana. Dysgrafie. 2.vyd. Praha: D+H, 2009. ISBN 978-80-903869-9-0.
MATĚJČEK, Zdeněk. Dyslexie-specifické poruchy čtení. 3.vyd. Jinočany: H&H, 1995.
ISBN 80-85787-27-X.

Zdroj informací: neniucitjakoucit.cz
Zdroj fotografií: iStock

Diskuze: příspěvků